I want to ride my bike...

Zdravím všechny vyplažený jazyky i rozzářená srdéčka :)
O tom, že guma může prasknout, ví své nejedno malé dítě. Však i já jsem se o tom přesvědčil, a né zrovna tak dávno. Minulý týden se mi povedlo prorazit zadní plášť na vypůjčeném elektrokole. Holt, se skládačkou přes obrubníky nejeď! Jó, kdyby nám půjčili elektrohoráka, to by byla jaká jiná jízda.) Díky ekolo.cz i za bezplatnou nápravu.

No a jako i hovínko má dva konce, pohled naskytnuvší se vám při jízdě do práce na kole může vypadat třeba jako ten můj.

Kudy jsem to asi jel?

(pohlazení na duši od tydlidana)

Foto (re)cyklení

Pondělí 13. jsme si zpestřili focením na kolech. Než nás pracovní povinnosti pustily před knihovnu, zatáhlo se a jen tak tak jsme to stihli před ukázkovým aprílovým lijákem. Naše dvorní fotografka Té se sice trošku durdila, že není dobré světlo, ale za slunečního svitu se fotí jen šunky, no né?

Každý si na focení přinesl něco speciálního. Magda pejska Anču, kterou zrovna hlídala kamarádům, Eliška kolo jezdící elegantně po ráfku, Dan šlapací triko a já novou sukni od Akari. Nechyběly ani balónky, i když zbyl nakonec jen jeden.

KniHOKOL před KniHOVNOU.

Anča byla skvělá. Škoda jen, že se nevešla do košíku Pepinky. Tímto vyhlašuji konkurz na malého košíkového psa - Zn. Jen zapůjčit na blbiny! Že by Bella?

 Jupí, nosič unese 25 kg, takže máme jen 5 kg navíc!

 Poběž, Ančo, ať se neudusíš. A ne, že budeš žalovat páníčkovi!

Élektra Barack & Pepinka, friends forever :)

Další výběr z fotek najdete u KlíštěTé. Děkujeme, Té! (i když nechápu, proč je jich tam tolik se mnou - i bez kola :)

(piskkle)

Když šlapete, používejte ochranu

Možná si ještě pamatujete, jak nám někteří rodiče před výjezdy na festivaly nebo na různé chaty říkávali: "No, hlavně používejte ochranu". Zajímalo by mě, kolik rodičů vás takto nabádá dnes. A ještě víc by mě zajímalo, jestli tak dělají v souvislosti s ochranou vaší hlavy při jízdě na kole.

Co se týče ochrany na lyžích nebo na snowboardu, mám pocit, že my Češi patříme spíš k těm uvědomělým sportovcům. Helma a někdy už i páteřák je běžnou součástí naší sportovní výbavy, na rozdíl třeba od Francouzů. Nošení přilby na kolo nebo brusle v tuzemsku už není zas tak běžné, zejména pokud se jedná o městskou cyklistiku.

V souvislostí se zapůjčením elektrokola z ekolo.cz v rámci Do práce na kole nám na mail přišly nějaké materiály o samotném e-kole a dopravní teorii (nejen v Praze). Píše se v nich mimo jiné, že: "...Pokud nejste zvyklí na cyklistickou helmu, nepoužívejte ji, ve městě nehrozí riziko úrazu hlavy, jako při sportu na kole." V tomto bych si dovolila s panem Tomášem Závorkou, koordinátorem DPnK, zásadně nesouhlasit.

Některé průzkumy mluví úplně jinak a já se, popravdě, moc nedivím. Nebudu se tu pouštět do nějakého mentorování, je to zvážení každého, ale osobně znám příběhy několika lidí, kteří si způsobili buď svou nedbalostí nebo jen nešťastnou náhodou úraz s takovými následky, který jim změnil život. Nutno uznat, že ne k lepšímu.

Jestli vás tahle tematika zajímá, doporučuji se podívat na Facebook nebo web CEREBRUM, Sdružení osob po poranění mozku a jejich rodin. A rodičům, kteří čtou tento blog, doporučuji poradit svým dětem, ať používají ochranu - i na hlavu.

Kdo se chce chránit a přitom být šik, může soutěžit o helmu Hövding.

(piskkle)

Zpívání v dešti

Počasí v Praze dnes možná pár lidí od cyklojízdy odradilo, ale ti, co se projeli (nebo aspoň prošli) louží, se určitě museli cítit minimálně takhle:

Aspoň já teda jo. Normálně bych se do takového lijáku asi nepouštěla, jenže jsem měla na základce uloženou Élektru (e-kolo) a slíbila ji dovézt do práce. Zároveň jsem si říkala, že je načase zkusit se projet Stromovkou, navíc, že by to tam mohlo míň šplouchat.

Pomohla jsem si metrem z I. P. Pavlova na Nádraží Holešovice a zamířila do parku. Louže tam už pomalu tvořily moře, takže po chvíli na mě nezůstala nit suchá...ale co na tom, projela jsem se báječně. Na stezce A162 nebylo ani živáčka a v celé Stromovce byli slovem 2 lidi! Jeden běžec a jeden pejskař. V takovém dešti se dalo navíc krásně nahlas zpívat...

Začátkem týdne jsme s Eliškou chtěly psát příspěvek o tom, jak se nám dobře jezdí v dešti. Že lidi zalezou do metra, turisti pro jistotu nevylézají vůbec a na stezkách je příjemně volno. Mluvily jsme tenkrát o slabém deštíku a možná jsem to dnešní počasí zakřikla svým přáním, že by mohlo pršet celý květen. Odvolávám, co jsem odvolal a slibuji, co jsem slíbil. Stačilo by mrholení, svatý Petře, oukej?

PS: Taťkova potápěčská rada: "když se ti mlží brýle, plivni si na ně", mi na kole nefunguje. Nebo máte jinou zkušenost? :)

 Konečně smysluplné využití Blesku. Teda, mohli by ubrat barev. Kuk!

Kdo má v té soutěži prsty?

(piskkle)

Nesplácávejte šneky!

Včerejší sváteční den jsem se sestřenčinýma dětma sbírala na zahradě šnečí ulity, které jsme pak společně barvili prsty akrylkama. Byla to super zábava - nejen pro děti. Ulit jsme našli hafo, až jsem se divila, kolik šneků už asi lezlo mimo svou komfortní zónu... Každopádně to, že přenechali svou ulitu všanc našemu umění, to bylo podle mě pořádné nestereo! :)

Dnes jsem shodou okolností po cestě do práce na kole šneka potkala. Přímo uprostřed cyklostezky. A vtom jsem si vzpomněla, jak jsme šnekům jako malí pořádali závody. Jak jsme je se sestřenkou po stovkách sbíraly do jámy na zahradě, abychom z nich pak měly noční můru. A jak jsme jim vždy pomáhali na druhou stranu silnice. Tak jsem slezla z kola a šneka přenesla - směrem, kterým snad "jít" potřeboval. Zachránila jsem ho před splácnutím na exponované cyklostezce? Možná jo.

Proto na vás apeluji, milí cyklisté, ba dokonce motoristé. Nesplácávejte šneky. Jsou užiteční a mají právo na život stejně jako my. A až jednou opustí svou komfortní zónu, můžou sloužit dokonce jako nástoroj umění!

Abych nezapomněla. Martin Zajíc vás prosí, abyste nesplácávali ježky, respektive žádná zvířata. A já bych možná přidala ještě prosbu, abyste nesplácávali pro jistotu ani chodce.

(piskkle)

Jednou větou

Pro nepsavce z našeho týmu zavádím rubriku "Jednou větou", kam můžou zaznamenat svoje dojmy z cestování Do práce na kole v ... anóóó, ...pouze v jedné větě nebo zkrátka jen obrázkem. Oni tak sice můžou dělat i bez speciální rubriky, ale třeba je ukázka motivuje :). Co, Eli, Magdi, Dane?

• Po příchodu do práce mě zdraví vedoucí se slovy: "Jsem zvědavý, koho z vás nejdřív srazí auto." V oddělení 52 se zkrátka ví, jak správně lidi motivovat!
• Čekání na zelenou na přechodech pro chodce na Rašínově nábřeží za železničním mostem směrem od centra je jen o něco málo otravnější než čekání na zelenou pro cyklisty na křižovatce ulic Milady Horákové a Badeniho (Hradčanská). V obou případech, i přesto, že máte zelenou, prakticky neznamená, že máte přednost (vyzkoušeno v praxi členy týmu Knihokol).
• Slušní lidé ještě žijí. Když vám vjedou/vlezou do cesty, umí se i omluvit. Možná vám za zády ukážou prostředníček. Kdo ví.
• Když teď chodím po Praze pěšky, připadá mi, že mi něco chybí. Že by to ŠLAPání bylo tak nakažlivé?
  

Stockholm läser. Praha taky! 

Tematický úryvek z knihy Martina Zajíce - Bezpečná cesta - cesta vlakem:

Vilém: Je skvělý (o kole, pozn. přepisovatele). Ale zjistil jsem dvě věci: 1. ani 18-rychlostní přehazovačka neoprostí člověka od ŠLAPání, 2. kdo ji neumí správně používat, nadře se víc než na ukrajině. Naštěstí v okolí města je rovina a kole je v záruce.
OUTSIDER: Tak to je pěkný, jdu něco kreslit. (odchází)

Vilém se tryskem rozjíždí za město. Jezdí a jezdí. Je to fajn. Stromy podél silnice ubíhají dozadu, v dálce na poli sklízí rolník svoji úrodu, jezdit v přírodě stojí za to. Idyla samotářská netrvá dlouho, proti němu jede Martin. Martin je Vilémův soused, bydlí ve vedlejší ulici.

Martin: Zastav, zrovna jedu za tebou domů.
Vilém zastavuje: To se nedozvoníš, zrovna jezdím venku za městem.
Martin: Dobrá, dobrá. Kamaráde můj nejlepší, potřebuju pomoc!
Vilém: O co jde? Jasně, že ti rád pomůžu, jsem pozitivní... (více na str. 8 - 9 a dál)

Takže pro dnešek bych se rozloučila asi takhle: mějte spoustu pozitivních kamarádů. Třeba těch, co jezdí na kole.

(piskkle)

Zdravý duch ve zdravém tílku

....fofrem skočím na postýlku. Tak nějak to tenkrát Hurvínek říkal ve své Abecedě slušného chování. Správně to ale mělo být: "V chování však žádnou mýlku"...a tak i když nám květnové počasí dává pěkně zabrat, ŠLAPEME! 

Zdravý duch i tílko potřebují zdravé jídlo. Už dlouhou dobu si brousím zuby na zelený smoothie (viz stránky Vegmania, u kterých dostanete zaručeně chuť na něco zdravého). Dnes ke snídani jsem se rozhodla vyrobit si smoothie podobný, akorát v mém klasickém stylu "z hovna bič", což pro neznalce znamená, že vařím s tím, co mám a dokážu všechno nahradit :). Skoro... no, zkrátka, tenhle smoothie sestával z banánu, jablka, namočených semínek: lněné, sezamové, goji, vlašských ořechů, sušených datlí, kopřiv, brokolice a okurky. Přísady jsem nakrájela:

a pomixovala. Jelikož tam chyběl špenát, smoothie dostal krásnou barvu kafebronz dozelena a byl tak hustý, že by se dal krájet :). Nechtějte vědět, jak to vypadalo. Navzdory všemu to bylo výborné a nakoplo mě to tou správnou (téměř zelenou) energií na cestu do práce.

Odpoledne dorazil do práce Dan, trochu popracoval, pak se podíval na hokej a vesele si převzal Élektru, že se mu to jako hodí, neb táhne těžký batoh. Tak jasně. Hlavně, že je vše v souladu s vesmírem :)))

Dan už taky ŠLAPE!

(piskkle)

Na tajňačku

Být v sobotu na tajňačku v práci, to je prostě bájo. Člověk stihne zajít na farmářský trh, udělat spoustu pracovních věcí a pak zajít s kolegáčky na lahodný nápoj. Ale pozor, od příště již jen Kolaloku!

 Pepinka v celé své sakurové kráse

 Až vyrostu, bude ze mě Trabant (dobře, tak Mini Cooper :)

Malináda, lemonáda, cider-áda & Mára-áda

(piskkle)

Élektra

V úterý 30. dubna jsem dostala za úkol vyzvednout v prodejně ekolo.cz přislíbené elektrokolo. Kluci na v ekolo.cz byli ochotní a vybrali nám krásnou černou skládačku značky Agogs. Jediná smůla byla, že jsem s sebou táhla těžkou tašku přes rameno, takže když mi přidali ještě nabíječku a řekli: "Jeď", bylo to se mnou pěkně nahnuté. Nijak mi před prvním ŠLÁPnutím nepřidala ani rada, že nemám řezat zatáčky, protože bych se mohla někde vymáznout (to že se pánovi někdy stává)... Ještěže nám půjčili k Élektře (takhle se bude jmenovat naše e-kolo, joo? :) taky přilbu!

Cestu z Vltavské snad ani popisovat nebudu (pouhých 9 km!), domů jsem přijela úplně zbitá, akcelerátor jsem použila jen na rovince - takže takřka nikdy, no a cesta ve špičce, s tunovou taškou a naprostou neznalostí trasy pro kola, to byl prostě záhul. Jízda v jednosměrce, samozřejmě v protisměru, na chodníku a podobně, přiznávám, nebyla výjimkou.

Doma před barákem jsem vysílala SOS Honzovi, ať mi pomůže s Élektrou do čtvrtého patra. S tázavým pohledem ve stylu: "Tohle snad nebudeš tahat nahoru denně?!?" mi vzal jak kolo, tak tašku...a radši to víc nekomentoval. Ve čtvrtek 2. května mi pak pomohl s kolem dolů. Zkrátka parkovat s Élektrou budu muset u Elišky.

První soutěžní cesta do práce byla taky vtipná. Náplavka celkem prázdná, pak kličkování mezi turisty u Mánesa, most Legií, Kampa, Malostranská...a i když jsem si při přihlašování odhadla svou trasu na 6 km s tím, že na Malostranské nastoupím do metra, srdnatě jsem se jala zdolávat zkratku na Klárově, abych se dostala na Hradčanskou. "Vždyť mi Magda říkala, že se to tam dá projet myší dírou? A to neznamená, že tam nejsou schody?" Schody Pod Bruskou u hotelu Hoffmeister mě, nevím proč, překvapily a protože jsem nechtěla jet s motodavem Chotkovou, vynesla jsem si milé kolo - stejně nakonec po schodech - Chotkovou nad zatáčku a dál pokračovala po cyklostezce. Do Národní technické knihovny na Technickou jsem už dorazila jakž takž dobře, jako zákonem schválnosti však všude byly jednosměrky a cyklostezky v opačném směru, než jsem potřebovala. Budu si do příště muset trochu nastudovat trasu...

Šokující odhalení: Nesení Élektry do schodů pro profilovou fotku jsem jen hrála! :)

(piskkle)

ŠLAPU

Letošní slogan kampaně Do práce na kole „Šlapu…“ nebyl podle všeho právě šťastnou volbou. Spolu s průvodním spotem „Nedělej Milušku, začni šlapat“ byl vlastně jedním z důvodů, proč se nechtěl náš zaměstnavatel do soutěže zapojit.

Registrovaní soutěžící dostanou krásná biotrička od (nám v NTK známých) OP Tiger s nápisem Mám dvě duše, tak ŠLAPU… Napadlo nás, že si je trochu přetvoříme k obrazu svému, takže až dojdou, dojde i na ně J.

My v týmu Knihokol jsme se nad slogan povznesli. Proč si kazit náladu a brblat, jako by toho nebylo na světě dost. Chceme jezdit? Chceme. Vyhecovali jsme se konečně díky soutěži? Vyhecovali. Motivuje nás to jezdit Do práce na kole? Zatím jo! Takže slogan neslogan, prostě pošlapeme.

Každý soutěžící si může v průběhu měsíce měnit pomocí speciální aplikace profilovou fotku na Facebooku. ŠLAPU tak bude přítomno všude. Bezva ironie. Ale přistoupila jsem na hru autorů spotu z Družiny a pokusím se každý den, kdy pojedu do práce na kole, vyfotit novou profilovou fotku a vymyslet nové heslo, proč šlapu. Zahltím Facebook šlapacíma fotkama, jupííí!

Naše první profilová fotka pořízená při výŠLAPU na Sněžku!

(piskkle)