pondělí 19. května 2014
středa 14. května 2014
Kdo se bojí, musí hrát...
... musí hrát všemi barvami!
Když se chcete bezhlavě (ale i s hlavou se počítá) vrhnout do víru silničního velkoměsta na bicyklu, je dobré si prostudovat radící rubriky na internetech a ideálně nevynechat ani ty o bezpečnosti. V těch se totiž ve většině případů dozvíte, že je vhodné až žádoucí se navléci do "pestrobarevného" oblečení.
Asi by stačila reflexní vesta. Ale jelikož jsme ten nestereo tým, nebylo by na místě budit jakýkoliv stereo dojem.
Ta holka na fotce níže si s oblečením hraje ráda. Ono se to těžko skrývá, takže zasvěcený čtenář bude touto informací těžko ohromen a ten nezasvěcený snad nebude ohromen těžce. Pražskými uličkami a občas i ulicemi se tedy v současné době prohání žlutorůžová čmouha a rozdává úsměvy kolem sebe.
A jaký je výsledek?
Úsměv na líci, nemusí být jen škádlící! Potěší člověka, to je pravda odvěká!
(Fajn, poprvé v životě jsem něco zrýmovala a I swear by the moon and the stars in the sky, že už jsem toho zase nechala ;-)).
Teď trochu vážně --- Úsměvem a zjevem, pro někoho třeba trochu šíleným, ale pro jiného zase docela milým, můžete lidem zvednout náladu. I kdyby to mělo být jenom na chvilku, i kdybyste měli na chvíli odhodit důstojnou tvář, stojí to za to. Vzpomeňme si na klauny. A těch způsobů je samozřejmě víc, do komentářů s nimi! --- Konec vážné chvilky.
Jinak pestrobarevné oblečení při jízdě na kole asi zřejmě funguje, nejsem doposud přejetá ani rozjetá.
Co mě ale baví jsou situace, kdy kvůli nebezpečnému stavu na silnici slezu z kola a chovám se jako řádný chodec. Poslušně čekám na přechodu a hle - najednou moje pestrobarevné svršky přestanou mít efekt a stanu se neviditelnou. Asi zázrak nebo co ;-)
Dodatek - pestrobarevným vzhledem neupozorňujete jen na sebe, ale je to vlastně i forma propagace "kolařství"!
Když jsme u toho oblečení, dnes mi přišlo ofiko triko "Do práce na kole". Je z příjemné eko bavlny a takové hezky české. Akorát v něm teda do práce na kole jezdit nebudu, protože by mě kvůli absenci reflexních prvků určitě něco zabilo. Našla jsem si k němu ale vhodnou bižu a to mě ba.
Co se týče počasí, déšť mi při jízdě nevadí, ale blatníky by se hodily. Včera jsem zmokla, bohužel jsem trochu nastydla a tadyhle Martin Kraus tomu rozumí:
P.S. Všechno se odpouští, mám zkouškový!
(Kristýna)
Když se chcete bezhlavě (ale i s hlavou se počítá) vrhnout do víru silničního velkoměsta na bicyklu, je dobré si prostudovat radící rubriky na internetech a ideálně nevynechat ani ty o bezpečnosti. V těch se totiž ve většině případů dozvíte, že je vhodné až žádoucí se navléci do "pestrobarevného" oblečení.
Asi by stačila reflexní vesta. Ale jelikož jsme ten nestereo tým, nebylo by na místě budit jakýkoliv stereo dojem.
Ta holka na fotce níže si s oblečením hraje ráda. Ono se to těžko skrývá, takže zasvěcený čtenář bude touto informací těžko ohromen a ten nezasvěcený snad nebude ohromen těžce. Pražskými uličkami a občas i ulicemi se tedy v současné době prohání žlutorůžová čmouha a rozdává úsměvy kolem sebe.
A jaký je výsledek?
Úsměv na líci, nemusí být jen škádlící! Potěší člověka, to je pravda odvěká!
(Fajn, poprvé v životě jsem něco zrýmovala a I swear by the moon and the stars in the sky, že už jsem toho zase nechala ;-)).
Teď trochu vážně --- Úsměvem a zjevem, pro někoho třeba trochu šíleným, ale pro jiného zase docela milým, můžete lidem zvednout náladu. I kdyby to mělo být jenom na chvilku, i kdybyste měli na chvíli odhodit důstojnou tvář, stojí to za to. Vzpomeňme si na klauny. A těch způsobů je samozřejmě víc, do komentářů s nimi! --- Konec vážné chvilky.
Jinak pestrobarevné oblečení při jízdě na kole asi zřejmě funguje, nejsem doposud přejetá ani rozjetá.
Co mě ale baví jsou situace, kdy kvůli nebezpečnému stavu na silnici slezu z kola a chovám se jako řádný chodec. Poslušně čekám na přechodu a hle - najednou moje pestrobarevné svršky přestanou mít efekt a stanu se neviditelnou. Asi zázrak nebo co ;-)
Dodatek - pestrobarevným vzhledem neupozorňujete jen na sebe, ale je to vlastně i forma propagace "kolařství"!
Když jsme u toho oblečení, dnes mi přišlo ofiko triko "Do práce na kole". Je z příjemné eko bavlny a takové hezky české. Akorát v něm teda do práce na kole jezdit nebudu, protože by mě kvůli absenci reflexních prvků určitě něco zabilo. Našla jsem si k němu ale vhodnou bižu a to mě ba.
Co se týče počasí, déšť mi při jízdě nevadí, ale blatníky by se hodily. Včera jsem zmokla, bohužel jsem trochu nastydla a tadyhle Martin Kraus tomu rozumí:
P.S. Všechno se odpouští, mám zkouškový!
(Kristýna)
pondělí 12. května 2014
Dojížděcí nestereo
Pro mnohé se květen změní v nestereo měsíc už jen proto, že opráší kola a s vidinou nějaké "kolektivní hry" se každý den mordují při dojíždění do práce, mnohdy šíleným terénem, na šílenou vzdálenost nebo v šíleném počasí. Ale co je to "šílené"? Když jsem se kdysi kamaráda ptala, jak může vůbec jezdit na kole v Praze ("v té strašné dopravě", "v té zimě" apod.), jen odvětil: "V jaké zimě? V jaké dopravě?". To, co jednomu přijde jako šílené, jiný vnímá jako obyčejný standard. Brzy jsem sama pochopila. Takže aby bylo jasno: gratulace všem, kdo vytáhli kola, koloběžky nebo elektrokola a zapojili se do soutěže Do práce na kole. Vystoupili jste z komfortní zóny, máte za sebou první Nestereo!
OK, jenže květen má 25 dní a možná budete jezdit i dýl než jen soutěžní měsíc. Takže navrhuji zahájit hned zčerstva dojížděcí nestereo, které spočívá v tom, že každý den pojedete do práce trošku jinou cestou. Vím, na některých úsecích to nejde, ale zamyslete se, opravdu musíte jezdit tou samou ulicí, vcházet do práce tím stejným vchodem, vyjít po stejném schodišti? Co takhle jezdit cikcak prázdnou silnicí, přejet o ulici dál nebo vyjet na kopec, i když kratší trasa vede po rovince? My do toho teda J(E)DEME!
Díky kolu nebo kolobrndě vám na dlani leží nestereo výhledy...
Takhle radši nééé?
(piskkle)
pátek 9. května 2014
JEDEME, yedoo!
Moje věrná skládačka po babičce "Pepinka", blahé paměti, ještě tuto sezónu nevyjela. Stůně a odpočívá v garážích NTK, a tak mi společnici dělá její o mnoho mladší kolegyně koloběžka "Princezna", podomácku Pindeda. Koloběžku jsem si pořídila do Prahy jako alternativu ke kolu a po dvaceti upajdaných kilometrech na Zbraslav a zpět jsem ji zase pěkně odložila k ledu. Dokud jsem vnímala Pindedu jako náhradu kola, zle se jí vedlo, pak jsem si však uvědomila, že je to vlastně skvělá alternativa k chůzi. Takže jsme zase kamarádky a budeme absolvovat dojíždění do práce spolu.
Pindeda je z rodu Yedoo City, což byla svého času výborná řada českých koloběžek pro dospělé. Letošní sezónu Yedoo představili kolobrndy s přívlastkem New, inovované, ladné, svěžích barev... už už jsem při čtení všech těch "vychytávek" nabývala pocitu, že doma mám vlastně už jen nepoužitelný křáp. Pár jízd dokázalo, že i "stará" Yedoo City s koly o rozměrech 16 a 12 palců je moc fajn do města, v klidu s ní jezdím po chodníku (i před zraky policistů), někdy lze svézt v tramvaji a hlavně se na ní jezdí opravdu parádně. Brzdy reagují rychle, nekodrcá to, je lehká i na nošení do 4. patra a lehce ji pověsím na zeď v předsíni. Takže já Yedoo, my JEDEME a vy jeďtě určite taky - na Radlické si různé druhy koloběžek můžete vyzkoušet a dokonce půjčit domů ;).
(piskkle)
Stará, ale stále fešná...
Pindeda je z rodu Yedoo City, což byla svého času výborná řada českých koloběžek pro dospělé. Letošní sezónu Yedoo představili kolobrndy s přívlastkem New, inovované, ladné, svěžích barev... už už jsem při čtení všech těch "vychytávek" nabývala pocitu, že doma mám vlastně už jen nepoužitelný křáp. Pár jízd dokázalo, že i "stará" Yedoo City s koly o rozměrech 16 a 12 palců je moc fajn do města, v klidu s ní jezdím po chodníku (i před zraky policistů), někdy lze svézt v tramvaji a hlavně se na ní jezdí opravdu parádně. Brzdy reagují rychle, nekodrcá to, je lehká i na nošení do 4. patra a lehce ji pověsím na zeď v předsíni. Takže já Yedoo, my JEDEME a vy jeďtě určite taky - na Radlické si různé druhy koloběžek můžete vyzkoušet a dokonce půjčit domů ;).
(piskkle)
pondělí 5. května 2014
Knihokol je mrtev, ať žije Knihokolka!
Rok se s rokem sešel a je tu zase akce Do práce na kole. Moc věcí se změnilo a náš loňský hvězdný tým Knihokol už nemůže soutěžit pohromadě...až na Dana jsme z NTK skoro úplně odešly. Ale soutěžní duch přetrval, takže jedeme dál!
Fanděte nám i letos, protože úsměv na líci, který dokáže vykouzlit každodenní dojíždění do práce na kole, potřebujeme víc než jindy!
Za tým JEDEME zdraví zbylá Knihokolka, Kristýna (naše loňská fanynka ;) a Kočko Dan!
Letos jedeme na kolobrndě ;)
(piskkle)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)