Už třetím rokem jezdíme v soutěži Do práce na kole - Auto*Mat. Bájný tým Knihokol vstal z mrtvých a představuje se jako Knihokol revival, tentokrát s mezinárodní účastí! Tak pojeďte s námi ;)
Druhý dojížděcí den za námi a jak už se začíná stávat květnovou klasikou, počasí nic moc. Včera ráno poprchávalo, na kolobrndě to při odrážení na kočičích hlavách pěkně klouzalo, dnes se člověk kvůli dusnu zpotil až za ušima. Domů jsem jela s jedinou vidinou: sprchu! Happy end se však nekonal, čekala na mě akorát odstávka vody a fronta lidí s kýbly před cisternami.
Ráno, když jsem pořizovala tuhle fotku, jsem ještě netušila, že bych o pár hodin později dala království za vodu! To samé se nám stalo kdysi po čtrnáctidenním stanování v přírodě... Aspoň si člověk občas uvědomí, že neustálý přísun pitné vody nemusí být samozřejmostí, že jo? Haló, na zítra si objednávám trošku deště, abych se cestou do práce umyla, v práci totiž pro změnu sprchu vůbec nemáme.
Letos se nám pro soutěž Do práce na kole podařilo dát dohromady tým Knihokol revival s bývalými parťačkami z NTK. Pojedeme ve složení: Eliška, Magda, Kristýna, Petra a já. Každá už pracujeme jinde a Kristy je dokonce na Erasmu ve Finsku, to nás však neodradí! Naopak, v květnu Kristy postupně v Turku navštívíme a vrátíme se tak aspoň na chvíli do studentských let, kdy jsme se na vlastní kůži mohly přesvědčit, že na severu je městská cyklistika samozřejmostí.
Netruchleme však nad ztraceným mládím, bavme se! Na květen jsme pro nás - a tím pádem i pro vás - připravily spoustu sobí cyklozábavy, máte se zkrátka na co těšit. Od zítřka tedy hurá Do práce na kole a někteří šťastlivci pak taky na sever ;)
Když se chcete bezhlavě (ale i s hlavou se počítá) vrhnout do víru silničního velkoměsta na bicyklu, je dobré si prostudovat radící rubriky na internetech a ideálně nevynechat ani ty o bezpečnosti. V těch se totiž ve většině případů dozvíte, že je vhodné až žádoucí se navléci do "pestrobarevného" oblečení.
Asi by stačila reflexní vesta. Ale jelikož jsme ten nestereo tým, nebylo by na místě budit jakýkoliv stereo dojem.
Ta holka na fotce níže si s oblečením hraje ráda. Ono se to těžko skrývá, takže zasvěcený čtenář bude touto informací těžko ohromen a ten nezasvěcený snad nebude ohromen těžce. Pražskými uličkami a občas i ulicemi se tedy v současné době prohání žlutorůžová čmouha a rozdává úsměvy kolem sebe.
A jaký je výsledek? Úsměv na líci, nemusí být jen škádlící! Potěší člověka, to je pravda odvěká!
(Fajn, poprvé v životě jsem něco zrýmovala a I swear by the moon and the stars in the sky, že už jsem toho zase nechala ;-)).
Teď trochu vážně --- Úsměvem a zjevem, pro někoho třeba trochu šíleným, ale pro jiného zase docela milým, můžete lidem zvednout náladu. I kdyby to mělo být jenom na chvilku, i kdybyste měli na chvíli odhodit důstojnou tvář, stojí to za to. Vzpomeňme si na klauny. A těch způsobů je samozřejmě víc, do komentářů s nimi! --- Konec vážné chvilky.
Jinak pestrobarevné oblečení při jízdě na kole asi zřejmě funguje, nejsem doposud přejetá ani rozjetá.
Co mě ale baví jsou situace, kdy kvůli nebezpečnému stavu na silnici slezu z kola a chovám se jako řádný chodec. Poslušně čekám na přechodu a hle - najednou moje pestrobarevné svršky přestanou mít efekt a stanu se neviditelnou. Asi zázrak nebo co ;-)
Dodatek - pestrobarevným vzhledem neupozorňujete jen na sebe, ale je to vlastně i forma propagace "kolařství"!
Když jsme u toho oblečení, dnes mi přišlo ofiko triko "Do práce na kole". Je z příjemné eko bavlny a takové hezky české. Akorát v něm teda do práce na kole jezdit nebudu, protože by mě kvůli absenci reflexních prvků určitě něco zabilo. Našla jsem si k němu ale vhodnou bižu a to mě ba.
Co se týče počasí, déšť mi při jízdě nevadí, ale blatníky by se hodily. Včera jsem zmokla, bohužel jsem trochu nastydla a tadyhle Martin Kraus tomu rozumí:
Pro mnohé se květen změní v nestereo měsíc už jen proto, že opráší kola a s vidinou nějaké "kolektivní hry" se každý den mordují při dojíždění do práce, mnohdy šíleným terénem, na šílenou vzdálenost nebo v šíleném počasí. Ale co je to "šílené"? Když jsem se kdysi kamaráda ptala, jak může vůbec jezdit na kole v Praze ("v té strašné dopravě", "v té zimě" apod.), jen odvětil: "V jaké zimě? V jaké dopravě?". To, co jednomu přijde jako šílené, jiný vnímá jako obyčejný standard. Brzy jsem sama pochopila. Takže aby bylo jasno: gratulace všem, kdo vytáhli kola, koloběžky nebo elektrokola a zapojili se do soutěže Do práce na kole. Vystoupili jste z komfortní zóny, máte za sebou první Nestereo!
OK, jenže květen má 25 dní a možná budete jezdit i dýl než jen soutěžní měsíc. Takže navrhuji zahájit hned zčerstva dojížděcí nestereo, které spočívá v tom, že každý den pojedete do práce trošku jinou cestou. Vím, na některých úsecích to nejde, ale zamyslete se, opravdu musíte jezdit tou samou ulicí, vcházet do práce tím stejným vchodem, vyjít po stejném schodišti? Co takhle jezdit cikcak prázdnou silnicí, přejet o ulici dál nebo vyjet na kopec, i když kratší trasa vede po rovince? My do toho teda J(E)DEME!
Díky kolu nebo kolobrndě vám na dlani leží nestereo výhledy...
Moje věrná skládačka po babičce "Pepinka", blahé paměti, ještě tuto sezónu nevyjela. Stůně a odpočívá v garážích NTK, a tak mi společnici dělá její o mnoho mladší kolegyně koloběžka "Princezna", podomácku Pindeda. Koloběžku jsem si pořídila do Prahy jako alternativu ke kolu a po dvaceti upajdaných kilometrech na Zbraslav a zpět jsem ji zase pěkně odložila k ledu. Dokud jsem vnímala Pindedu jako náhradu kola, zle se jí vedlo, pak jsem si však uvědomila, že je to vlastně skvělá alternativa k chůzi. Takže jsme zase kamarádky a budeme absolvovat dojíždění do práce spolu.
Stará, ale stále fešná...
Pindeda je z rodu Yedoo City, což byla svého času výborná řada českých koloběžek pro dospělé. Letošní sezónu Yedoo představili kolobrndy s přívlastkem New, inovované, ladné, svěžích barev... už už jsem při čtení všech těch "vychytávek" nabývala pocitu, že doma mám vlastně už jen nepoužitelný křáp. Pár jízd dokázalo, že i "stará" Yedoo City s koly o rozměrech 16 a 12 palců je moc fajn do města, v klidu s ní jezdím po chodníku (i před zraky policistů), někdy lze svézt v tramvaji a hlavně se na ní jezdí opravdu parádně. Brzdy reagují rychle, nekodrcá to, je lehká i na nošení do 4. patra a lehce ji pověsím na zeď v předsíni. Takže já Yedoo, my JEDEME a vy jeďtě určite taky - na Radlické si různé druhy koloběžek můžete vyzkoušet a dokonce půjčit domů ;).
Rok se s rokem sešel a je tu zase akce Do práce na kole. Moc věcí se změnilo a náš loňský hvězdný tým Knihokol už nemůže soutěžit pohromadě...až na Dana jsme z NTK skoro úplně odešly. Ale soutěžní duch přetrval, takže jedeme dál!
Fanděte nám i letos, protože úsměv na líci, který dokáže vykouzlit každodenní dojíždění do práce na kole, potřebujeme víc než jindy!
Za tým JEDEME zdraví zbylá Knihokolka, Kristýna (naše loňská fanynka ;) a Kočko Dan!
Vážení,
diplomku jsem do 4. července odevzdat nestihla, takže se stále hrbím nad PC, tloustnu a trudomyslním. Co na tom, že budu psát i o cykloturistice, že.
Dnes mě však potěšil pohled na reklamu Jasona "Giblina" Hindleye pro londýnskou MHD. Hned s první fotografií jsem se ztotožnila a opět hledím vstříc světlým zítřkům SVOBODY. Doženu je na kole!
Nejeden demagog jezdí na kole značky Agog(s). Ale v květnu na nich v Praze jezdilo díky firmě ekolo.cz také spousta "obyčejných" lidí. Půjčte si kolo taky, možná už ho nebudete chtít vrátit :)
NTK v klipu
U našeho Baracka (alias Élektry) bych vytkla snad jen krátké blatníky, "startovací" klíček a trochu problematičtější jízdu na kočičích hlavách (podařilo se nám 2x píchnout). Jinak to bylo luxusní ježdění... Zajímalo by mě, jak jste s elektrokolem spokojení vy?
Kdyby všechna předsevzetí končila stejným happyendem jako to naše v soutěži Do práce na kole, bylo by na světě báječně jednoduše. Na začátku našeho cyklosoutěžení stačilo pouhé prohlášení: "Knihokol vyhraje v kreativní kategorii", čárymáryfuk a o měsíc později se má slova proměnila v realitu.
Od začátku jsme věděli, že v Praze nejezdíme na vytrvalost, navíc na květen jsme měli naplánované dovolené a služebky, takže ani z pravidelnosti dojíždění nekoukal žádný úspěch. Jediná pro nás snad trošku relevantní kategorie se zdála být ta kreativní. Chtělo to KURÁŽ, nikdo z nás není dvakrát umělecky zdatný, velký či dokonce vtipný grafoman nebo nedejbože exhibicionista... Ale byla to zábavná výzva a motivace, takže to nakonec šlo docela samo. Škoda, že k tomu všemu Dan ještě nesložil nějakou písničku. Tak třeba příští rok, hmm???
Včera jsme s holkama zašly na závěrečné vyhlášení soutěže v Praze a dobře jsme udělaly. Kdyby se párty konala v původně plánovaném termínu, nemohly bychom si vylézt na stupně vítězů osobně, protože jsme byly s Eliškou v cizině... ale takhle jsme si vyhlášení - oblečené samozřejmě tematicky v uniformách I BIKE - docela užily.
Já nic, já 3x odvážná školačka... (před vyhlášením, těsně po natištění triček v práci)
Co odvážná, kurážná! (po vyhlášení, když jsme pobraly všechny ceny, hihi)
Odměnou za první místo v kategorii Kreativita byly kráááásné věci od šikovných československých designérů: Playbag, Young Primitive, Morrows a Retart z obchodu Kuráž. Jak symbolické. Pomyslný kruh (nebo spíš kolo, kolečko?) soutěže se nám se slovem "kuráž" opět uzavřel. Začali jsme s kuráží, soutěžili s kuráží a skončili taky s Kuráží :). Děkujeme, nádhera!
Jako třešnička na dortu pak bylo moje třetí místo v kategorii Nejlepší hláška, kam se probojovala moje Pepinka stojící vedle Mini Coopera s hláškou "ŠLAPU autům na paty" (což vážně dělá, potvůrka). Odteď mě tedy uvidíte brázdit pražské bulváry v helmě Krust, taky: díky fíky, všem!
Na závěr si, když dovolíte, dám další (tentokrát jen osobní) předsevzetí. Brzo uvidíme, jestli to vážně funguje: ODEVZDÁM HOTOVOU DIPLOMKU V OLOMOUCI DNE 4. 7. 2013.
Loučím se s vámi, vypínám Facebook, Twitter, ICQ, Skype a všechny ty internety a za tři týdny nastoulanou! Jo a šlapejte :)
