Kterak to všechno začalo

V Praze žiju nějaký ten pátek a na kole tu nejezdím, protože:
a) se necítím na cestách bezpečně,
b) nemáme sklep a bydlíme ve 4. patře bez výtahu, takže každodenní nošení kola do našeho pidibytu je otrava,
c) nedovezla jsem si sem proto ani pořádné kolo...

Už minulý rok jsme si v práci při vyhlášení kampaně Do práce na kole říkali, že bychom to měli zkusit. Sebrat pár odvážlivců začátečníků (dravce bikery v knihovně už asi máme?) a jít do toho...ale jako při mnoha předchozích osobních pokusech z toho zase sešlo.

V touze po kolo-pohybu jsem si pořídila aspoň koloběžku, po prvním třicetikilometrovém výletu jsem však zjistila, že to stále není ono. Člověk je upajdaný a zrychlení není zas až tak významné. Nechala jsem si tedy dovézt starou dobrou skládačku Eska po babičce (a pojmenovala ji na památku "Pepinka"). Říkala jsem si, že se staré kolo nebudu bát nechat zamknuté na dvoře a že se stanu konečně mobilnější. Ejhle, první podzimní cesta do práce mě opět zklamala. Jak jsem schopna krosit to na tomhle kole ve městě s asfaltovými cestami a cyklostezkami - na mé pražské trase do práce musím překonat cestu centrem a zdolat povrch s čičistouny a tramvajovými kolejemi, což se mi tehdy jevilo jako nezdolatelná překážka. Zaparkovala jsem kolo v garážích v práci a pět měsíců ho chodila jenom po očku kontrolovat.

Přišel duben a s ním Eliška i s osudovým návrhem: "Přihlásíme se do soutěže Do práce na kole" a my jsme ochotně souhlasily. Nejdřív náš tým sestával ze třech holek (Eliška, Magda a já), pak se přidal Dan a tak vznikl cyklotým Knihokol. Navíc nám firma ekolo.cz půjčila jeden ze svých elektrobiků, takže se těším, jak to květnu rozjedeme. Držte palce!

(piskkle)